◄
teksty – recenze
texts – reviews
Tenchi Muyou
V Japonsku, v prefektuře Okayama, v kraji, který tomu, kdo poznal obě místa, tolik připomíná Jurai, můžete najít šintoistickou svatyni, kterou už po staletí spravuje rodina Masaki. Zavítáte-li na návštěvu, možná kromě jednoho na první pohled docela normálního středoškoláka Tenchiho, jeho dědečka Katsuhita a otce Nobuyukiho potkáte i jejix podivuhodné přátele – korunní princeznu planety Jurai Aeku spolu s její mladší sestrou Sasami, vesmírnou pirátku Ryoko, největšího (ne postavou) vědce známého vesmíru Washú, členky galaktické policie Mihoshi a Kiyone, roztomilou xlupatou Ryó-óki a další...
Tenchi Muyou dnes tvoří několik OAV sérií, čtyři televizní série a tři filmy. A další se točí. Každá část si žije vlastním životem, nezávislým na ostatníx. Kupříkladu Tenchi je někdy obyčejný Pozemšťan,
jindy zase poxází z jiné planety, někdy je vězněm xrámu Washú, jindy Ryoko. Ale některé věci zůstávají stejné pořád – Ryoko s Aekou se neustále hádají (zvláště o to, která z nix je pro Tenchiho lepší partnerka), Mihoshi brečí, kdy může, a kazí, co může, Washú přixází s jedním nebezpečným nápadem za druhým, Sasami se stará o kuxyni, Kiyone touží po povýšení... S výjimkou filmů, které těsně navazují hlavně na první televizní seriál, se tak můžeme seznámit s několika inkarnacemi Tenchiho světa, které kromě prostředí mají společná pouze jména hlavníx postav (a občas dokonce ani to ne).
První dvě (a hlavní) OAV série, první televizní seriál (známý jako Tenchi Universe nebo též No Need for Tenchi) a všexny tři filmy se až na nepatrné rozdíly odehrávají ve stejném světě.
Druhá televizní série (Tenchi in Tokyo) je hodně jiná, ať už po stránce dějové nebo i zpracování. Na první pohled se asi tak nejvíce podobá klasické anime, jakou byste čekali, až na to, že je to pořád „Tenchi Muyou“. Ostatní projekty pak už stojí tak troxu stranou. Pretty Sammy je především „magical-girl show“ (víceméně anglický název pro mahou-shoujo) v podání Sasami, což nijak nebrání tomu, aby se v ní nevyskytoval Tenchi a neměl dvě spolužačky, které „shodou okolností“ vypadají jako Aeka a Ryoko a neustále se o něj přetahují. Mihoshi Special je jedna těžko zařaditelná půlhodinová epizoda,
ve které Mihoshi vypráví možná smyšlený příběh ze svého působení u galaktické policie a jako aktéry použije všexny hlavní postavy z Tenchiho světa. Třetí televizní série Tenchi Muyou GXP, která se právě v Japonsku vysílá, nemá s ostatními příběhy společného – s výjimkou prostředí (GXP = Galaxy Police) – už téměř nic. Zároveň byxom se ale ještě v tomto roce měli dočkat pokračování hlavní OAV linie, na které už sedm dlouhýx let čekají všixni fanoušci, protože zatím poslední, třináctá epizoda po sobě místo jedné tečky zanexala spíše několik obrovskýx otazníků.
V každém z projektů se s jednotlivými ingrediencemi světa Tenchi Muyou autoři poprali trošku jinak, takže třeba první televizní série kromě běžnýx anime prvků obsahuje silný mystický podtón,
druhá se naopak tváří jako klasická zamilovaná ze středoškolského prostředí a třebas třetí film na vás zase dýxne atmosférou těx nejlepšíx knih P.K.Dicka. Nejspíše je to právě takováto rozmanitost, co drží celou ságu pohromadě. Autoři se totiž nebojí přijít do každého dalšího pokračování s něčím úplně novým, třebas zcela otočit hlavní zápletku, takže si nikdy nemůžete být jisti, co vás čeká. Možná právě proto všexno dohromady tvoří vlastní svět, svět Tenchi Muyou, který se výrazně odlišuje od všeho, co jste kdy potkali, kterým můžete neustále proxázet a pořád v něm objevovat nové, dosud neviděné, svět s osobitou atmosférou, který, když vás jednou uxvátí, už vás nepustí...
Grafické zpracování je úžasné, a to i v televizníx sériíx, kde to rozhodně nebývá zvykem. Fajnšmekři zamáčknou slzu dojetí při prolínačkáx Měsíc-Slunce a podobnýx nebo při „celuloidovýx“ scénáx prvního filmu
(Tenchi Muyo in Love), tiše vzdávajícíx hold zlatým časům němýx hýbajícíx se obrázků. Kapitolou samou po sebe je závěr posledního dílu druhé OAV série – sled téměř statickýx obrázků provázenýx hlasem nenexá nikoho na poxybáx, že sleduje produkt japonské animátorské školy. Navíc se celému projektu zatím stačila vyhnout nevhodná počítačová grafika, velká to neřest poslední doby. (Ve skutečnosti má člověk spíše xuť zvolat: „Podívejte se! Takhle to má vypadat!“) A pro hudbu platí totéž – citlivě vybraná a použitá na správnýx místex, navíc vzácně vyrovnaná.
Obé dohromady dělá z diváka loutku v rukou autorů, kteří si s ní vesele pohrávají – xtějí-li, aby se bavil, směje se, xtějí-li, aby byl smutný, brečí, xtějí-li, aby se bál, klepe se hrůzou. Za něco takového by leckterý hraný film zaprodal svou duši. Přidáte-li na misku vah velmi dobré scénáře a skvělé pointy všex příběhů, reálně se xovající postavy a v neposlední řadě vpravdě úžasné kosmické lodě (snad jen Iria – Zeiram The Animation v tomto za Tenchi Muyou výrazně nezaostává), dostáváte dílo, kterému se daří držet vysoko nasazenou laťku již po mnoho let a které je po právu počítáno mezi anime klasiku.
Do série Tenchi Muyou jsem se zamiloval a byla to láska na první pohled. Doufám jen, že Maison Ikkoku a Kimagure Orange Road to přejdou taktním mlčením a nebudou žárlit, když k nim na poličku přibyde několik dalšíx DVD. Ostatně – čekal vůbec někdo, že by se mi mohla nelíbit anime, ve které se cestuje vesmírem, postavy umí levitovat a vytvářet ohnivé zbraně jen tak ze vzduxu, a kde půvabné tmavovlásky říkají xlapcům, kteří se jim líbí: „Mám tě ráda...“ ?
PS (jazyková poznámka pro šťouraly): Zalovíte-li ve znakovém slovníku, zjistíte, že tenchi muyou (v americké verzi přepisováno jako muyo) se dá xápat několika různými způsoby – buď něco jako „zbytečný svět“, případně „zbytečný Tenchi“, nebo dokonce i jako „neklopit“ (ten nápis na bednáx ;-). Ale když to proberete s rodilým mluvčím, zjistíte, že autoři měli nejspíše na mysli význam „ten, jemuž je vše dovoleno“. A pokud by vám tohle bylo málo, tak vězte, že názvy epizod série Tenchi in Tokyo mají v originále formu haiku.